DĚSIVÉ TÓNY BRNĚNSKÉ

Neblahá pevnost
Brno,

která zastavila
žádoucí švédský nápor na Vídeň,
zůstala již na
několik staletí

v moci
bigotních katolíků.

Od těch dob, kdy
zvítězily temné síly,

je Brno prokleté.

Obyvatelé se z
ničeho nic propadají do podzemí

a zůstávají po nich
jen

děsivé historky.

Památkově chráněné
domy

rovněž mizejí
z povrchu města

a Odbor památkové
péče magistrátu

je v rámci
globální ekonomiky

ve skutečnosti
řízen již nějakou dobu

uctivými služebníky
čínských velitelských kádrů

Maovy kulturní
revoluce.

Nikdo nebere ohled
ani na

početnou skupinu
našich spoluobčanů -

přízraky a noční
strašidla,

kterým je souzeno
bloudit

v asanovaném městě

bez informačních
tabulek

a nezřídka je
potkáte

naprosto
dezorientované.

V parku
v Lužánkách

zní nářek raněných
vojáků

z dočasného
lazaretu zřízeného

po bitvě u
Slavkova.

Samostatně uložený

francouzský generál
Valhubert

se vyskytuje poblíž

svého náhrobního
pomníčku v Tyršově sadě,

posypává si
ustřelenou nohu střelným prachem -

zapaluje ho a
doufá, že jakmile zastaví

krvácení, vrátí se
s Napoleonem do Paříže

a postaví si
s císařem Vítězný oblouk.

Prostřelené srdce Rudolfa Těsnohlídka

doputovalo z redakce Lidových novin na České ulici

do skleněného válce v Ústavu soudního lékařství.

Tím vším prochází s notýskem

spokojený duch Leoše Janáčka

a zapisuje si tklivé, kvílivé a

disharmonické tóny.

A ještě abych nezapomněl -

v podzemních chodbách pod Špilberkem

dosud bloudí hrdinní příslušníci

jednotek SS,

kteří tam plní svůj poslední

bojový úkol -

bránit pevnost Špilberk do posledního muže.

Jejich morálka je poněkud nahlodána,

neboť jim zplesnivěly uniformy.

Trochu závistivě pošilhávají

po hrdinech naší doby -

raději by se přihlásili do nějaké současné

humanitární mírové mise -

třeba nad Bělehradem nebo nad Bagdádem.

Cítili by se tam jako ryby ve vodě.

A navíc by jim nehrozil žádný

Norimberský proces.

Ha!